Díky pohostinnosti Pavla a Báry jsme prožili silné 2 dny na Vysočině v nádherném prostředí jejich domu, zahrady a okolí. Když to shrneme, o vítězi v disciplíně “Trénink na HoPáDal” bylo rozhodnuto už krátce po startu.
Zatímco sobotní večer / noc / ráno se ještě pár lidí snažilo udržet krok se Zednálem (neformální mezičas byl za svítání), nedělní MTB etapa deklasovala zbytek startovního pole nadobro. V závodě se to nezdá, ale obyčejný, turisticky zaměřený průjezd trati HoPáDal po večírku, je něco jako zlý sen. Člověk si až říká, že stavitel trati musí nést nějaké trauma z mládí. Táhli jsme to do kopců jako stín, nebylo kam zařadit a hyperaktivní velitel akce rozhazoval rukama nohama, co všechno můžeme vidět v okolí za krásy… Viděli jsme prakticky jen pod kola a rozmazaně. Bylo to zlé, ujížděl nám nahoru i dolů. Většinu nápadů jsme mu odkývali, na hlubší reakci nebylo sil, až na jednu věc – návrh pokračovat v tréninku po návratu z Etapy II vyvolal pobouření. Krátce na to začali všichni balit a vyklízet prostor. Únik z obavy před další etapou byl tak rychlý, že nemáme ani společnou fotku. Naopak Zednálovu odpolední fotku na kole u piva jsme vymazali s podezřením na fotomontáž. Děkujeme všem a speciálně domácím za skvělou atmosféru tohoto setkání.
Etapa I – každý si myslel, že první etapu zvládne…
Etapa I – potápěč hledá přeživší z první etapy
Etapa II – rozvoj silových schopností ve stoupání vyvolal nejistotu a špatnou náladu
Etapa II – některé úseky trati údajně vedou po lesních cestách a pěšinách
Etapa II – ne každý věděl do čeho jde
